Nová kniha: Příručka datové žurnalistiky
1. 9. 2021
Příručka datové žurnalistiky v sobě kombinuje kritickou reflexi i praktický vhled do datové žurnalistiky a slouží nejen jako učebnice, ale také jako bohatý zdroj informací pro tento nově vznikající obor. Čtenářům nabízí několik rozmanitých pohledů na to, jaká je praxe datové žurnalistiky ve světě, a jaké jsou důsledky datafikace ve zpravodajství. Ve více než 50 kapitolách zkoumají vědci a odborníci na tuto oblast práci potřebnou k zajištění produktivity technologií a dat pro novinářské účely. Poskytuje také „pohled do zákulisí“. Kniha obsahuje rubriky o problematice práce s daty nebo s jejich shromažďováním.
V roce 2011 byla datová žurnalistika jako taková oborem, který teprve vznikal a tento termín používala jen hrstka lidí. Během posledních deseti let se datová žurnalistika stala na jednu stranu socializovanou a institucionalizovanou, na druhou stranu však stále více spornou. Za tuto problematičnost mohou například uniklé informace o masivním, a do té chvíle před veřejností utajovaném, celosvětovém sledování telefonů a elektronické komunikace ze strany bezpečnostních služeb USA, které v roce 2013 vynesl do tisku Edward Joseph Snowden. Tyto informace totiž ukázaly, že zařízení, aplikace a platformy mají také temnější stránku – tvorbu a uchování dat o občanech.
Ve Spojených státech se specializované datové žurnalistice začal na serveru FiveThirtyEight věnovat statistik a šéfredaktor Nate Silver. Zatímco Jon Stewart z The Daily Show ho za úspěšnou předpověď výsledku voleb v roce 2012 označil za „pána a boha algoritmu“, vyvolala jeho činnost také vlnu nelibosti, a to kvůli přílišné konfliktnosti konkrétních druhů kvantitativních metod a pohrdání „názorovou žurnalistikou“. Statistické metody, které Silver prosazoval byly po zvolení Donalda Trumpa v roce 2016 kritizovány a zpochybňovány. Tyto volby spolu s hlasováním o brexitu ve Velké Británii a vzestupem populistických pravicových lídrů ve světě údajně korespondovaly s momentem „postpravdy“. Ten se vyznačuje rozsáhlou ztrátou víry ve veřejné instituce, odborné znalosti, a také zprostředkováním veřejného a politického života online platformami. Jejich uživatelé jsou zranitelní a čelí manipulaci a dezinformacím.
Ať už je takzvaný „postpravdivý“ okamžik brán jako důkaz selhání nebo jako výzva k akci, jedno je jisté: data a datovou žurnalistiku již nelze brát jako samozřejmost. Data neposkytují pouze neutrální a přímočaré reprezentace světa, ale jsou spojena s politikou a kulturou, penězi a mocí. Instituce a infrastruktury, které jsou základem produkce dat, od průzkumů přes statistiky, klimatické vědy až po platformy sociálních médií, byly zpochybněny.
Denně zveřejňované epidemiologické grafy na něž odkazuje všudypřítomná strategie veřejného zdraví s cílem “vyrovnat křivku” dokazují, že čísla, grafy a žebříčky se během pandemie onemocnění COVID-19 staly široce sdílenými, tematizovanými, zpolitizovanými a depolitizovanými. Velmi často se hovoří o prozatímnosti těchto údajů, a to především kvůli obavám z nedostatečného vykazování, neohlašování a klasifikace případů. Stejně tak roste povědomí o společenských a politických důsledcích různých druhů od zdrojů, jako jsou údaje z nemocnic přes odhady výzkumu až po vlastní hlášení transakčních dat z trasovacích aplikací. Pandemie rozšířila povědomí nejen o používání, ale i o kritickém poskytování zpráv o číslech a údajích.
Při využívání dat v žurnalistice se tedy můžeme ptát: Která data, čí data a jakými prostředky byla získána? Údaje o jakých problémech a za jakým účelem? Které problémy jsou bohaté na data, a které jsou chudé a proč? Kdo má schopnost těžit z dat a kdo ne? Kdo z veřejnosti shromažďuje data, jaké kapacity to podporuje, jaké druhy politiky zavádějí, a jakou vyvolávají formu účasti?
- Bounegru L, Gray J (eds). The Data Journalism Handbook: Towards a Critical Data Practice. Amsterdam University Press, 2021.
1. 9. 2021 | Autorka: Natálie Pančochářová
