Gramotnost mediální
Mediální gramotnost je klíčovou komunikační kompetencí, jež zahrnuje znalosti a schopnosti vyhledávat, analyzovat, kriticky vyhodnocovat a šířit informace napříč mediálními platformami, formáty a žánry. V obecné rovině rozlišujeme dvě složky mediální gramotnosti: a) znalostní mediální gramotnost – obsahující základní informace o historii médií, jejich společenské roli, o principech jejich fungování jako svébytného průmyslového odvětví či o jejich možném zneužití; b) dovednostní mediální gramotnost – zahrnující získávání a rozvíjení praktických dovedností při práci s různými typy médií. Tato složka umožňuje sebevědomé, aktivní a nezávislé zapojení jednotlivce do mediální komunikace, a to jak v roli příjemce, tak v roli tvůrce mediálních obsahů. Mediálně gramotný člověk je schopen maximálně využívat dostupná komunikační média pro své vzdělání, osobní rozvoj a uspokojení nejrůznějších potřeb (tzn. informační či rekreativní).
Podle sociologického šetření společnosti STEM/MARK pro Českou televizi z poloviny roku 2018 [1] je mediální gramotnost v České republice nízká, když dosahuje hodnotu 39 bodů ze 100 možných. Pouze čtvrtina dospělé populace dosahuje v mediální gramotnosti uspokojivé úrovně (viz graf). Nejlepšího skóre respondenti dosahovali v technických dovednostech, které byly zjišťovány u televize a internetu (např. zvládnutí praktických úkolů v prohlížeči). Nízké znalosti vykazovali v hodnocení komunikačních záměrů (tzn. ve schopnosti interpretovat sdělení) či v povědomí o vlastnictví a kontrole médií.
K posilování mediální gramotnosti přispívá mediální výchova, jejímž cílem je posilovat u lidí: a) zvládnutí rychle se inovujících aplikací, resp. inovací v oblasti komunikace vůbec; b) osvojení si znalostí a dovedností vedoucích k samostatné a kritické interpretaci mediovaných sdělení; c) rozvíjení dovedností potřebných k úspěšnému vstupu do sféry mediální komunikace.
Zdroje:
Obrázek 1. Mediální gramotnost v sociodemografických skupinách. Zdroj: [1]
